Atény 2013
Absolvování maratonu na klasické trati z Maratonu do Atén dne 10. listopadu bylo mojí akcí roku 2013. Odhodlal jsem se k tomu trochu náhodou, za prvé díky svému lékaři (obvodnímu, nikoliv psychiatrovi!), který mě na tutomyšlenku přivedl, jednak drobnému zranění zjara. Zážitky jak cestovatelské, tak i běžecké stály za to! Na trati se obíhá i mohyla na bojišti v Maratonu, probíhá centrem Atén a cíl je na Panathinaiko Stadiu, kde se konaly první novodobé olympijské hry v roce 1896.
K sobě jen krátce: Aténský klasický maraton jsem dokončil v čase přesně 4:15 doslova v křečích, které mě tu a tam provázely už od 31. km. Čas jsem nejprve nedocenil, přeci jen v hloubi duše jsem chtěl atakovat hranici 4 hodin, ale kombinace tepla a převýšení a přes všechna předsevzetí opatrnosti i nasazeného tempa opkolo 5:40 min/km (nic moc, že? Ale na mě skoro dost...) mi zase jednou dala hrábout si na dno. Tento čas znamenal umístění na 2.938 místě, tak jsem při startu 11.800 závodníků až zpětně docenil, že to bylo vlastně skvělé.
1) Perfektní řecká organizace. V tom není ani náznak ironie, vše okolo závodů bylo připraveno dokonale a přesně podle informací na webu a v brožuře přiložené ke startovnímu číslu! Počínaje vyzvednutím startovního čísla v hale Taek Won Do, konče péčí organizátorů po doběhu do cíle a převzetím tašky s osobními věcmi. Jen si vemte, že běžce z Atén na start v Maratonu muselo dopravit odhadem 300 autobusů. Všichni seděli, byli na místě včas a ještě měli možnost si skoro celou trať prohlédnout, byť v protisměru. Nebo asi 20 náklaďáků DHL na dopravu osobních věcí zpět do cíle. Enthusiastický komentátor, který před startem popoháněl závodníky, aby byli včas ve svém startovním bloku.
2) Atmosféra závodu: Ta mě pohltila už na startu na ateltickém stadionu v Maratonu. Jednak jsem se šel symbolicky poklonit Maratónskému ohni, jakési obdobě ohně Olympisjkého, který plane u startovní čáry. Rozcvičení, kdy stovky až tisíce (nedovedu to odhadnout) běžců pomalu kroužilo po tartanovém oválu v Maratonu, aby na start přišli správně nabuzeni. Zkusme to spočítat: 8 drah x 1 běžěc na 1,5 m délky na dráhu x 400 m = ca. 2100 běžčů na jednom atletickém oválu najednou. Že Vám to přijde nesmyslné? Startovalo 11.800 běžců a bežkyň, takže to ani ne jedna pětina. I kdybych odhad přestřelil dvojnásobně, kdy se Vám povede kroužit s tisícovkou běžců na jednom oválu?
3) Účastníci: Stejná pestrost, s jakou se potkáváte v Praze. O některých postavách byste řekli, že vůbec nemohou běžet, natož pak 42,2 km, ale ouha - cílovou pásku protínáte společně v jednom okamžiku... Jestli mě vloni v Praze zaujal jednonohý Ital s berlemi, letos to byl už na čtvrtém kilometru chlapík, který to běžel s pytlíky olověných broků na obou nohách i rukách. Zeptal jsem se ho, jestli je pro něj maratónský běh moc krátký a potvrdil, že jeho obvyklé závodní distance se pohybují od 100 do 200 a více km. Poprvé v životě jsem na vlastní nohy viděl ultras....
4) Diváci: Fantastičtí. Skoro polovina maratonu se běží předměstím a středem Atén a okolo stojí opravdu kordony aktivních diváků. Fandí každému, ale samozřejmě nejvíce svým kamarádům, příbuzným, známým. Sotva mi kdy z paměti vymizí ta plačící sedmdesáti- až osmdesátiletá žena s pláčem objímající na čtyřicátém kilometru svého tak 30 letého vnuka... (pro ten příbuzenský plměr nemám samozřejmě jediný důkaz, ale pokud Vás napadne jiná možná kombinace, tak mi napiště. Může jen zdůraznit úctu, kterou Řekové mají k maratonským běžcům...)
5) Profil trati: Sice trénuji ve zvlněné krajině Pokrkonoší a Českého ráje, jedna věc je tréninkové tempo, jiná maraton na čas,. Celkem mi Polar ukázal 440 nastoupaných metrů (Praha ca. 50), nejnižší a nejvyšší bod trasy se lišil o ca. 250 výškových metrů. Na 31.km stojka jak vyšitá a .... křeče. Oproti klasickým městským maratonům jsou časy v mé úrovni pomalejší o zhruba 10 minut.
6) Panathinaiko Stadio: Mě ohromily rozměry. V televizních záběrech to ak nevynikne a informaci, že se sem vejde 69.000 diváků, jsem zjistil až ohromen dlouho po doběhu. Vytkl bych mu jediné: Schody do hlediště výšky ca. 50 cm. Tak zdevastovaný maratonec, jako jsem byl já, je před zraky mnoha okolo sedících diváků lezl po 4 s přiblblým úsměvem "možná Vám tu nespadnu..."
I když je běh v Aténách díky vzdálenosti z ČR poněkud náročnější na organizaci, všem nadšeným běžcům účast doporučuji. Zážitky za to stojí!